5. února 2017

Černá maska Pilaten

Ahojte,

tentokrát přidávám článek do kategorie Beauty.
Měla jsem tu možnost vyzkoušet slupovací černou pleťovou masku Pilaten.
Měl to být pilot mezi maskami, ale bohužel já mám jinou zkušenost. Možná je to tím, že jsem objednávala 4 balíčky z Aliexpressu, ale jevily se jako originály, takže si myslím, že v tomto nebude zakopaný pes.


Před samotnou koupí jsem samozřejmě googlila, jaké s ní mají holky zkušenosti. Zadala jsem takovou tu zastaralou frázi "before and after". No, tak jsem si masku na zkoušku objednala a teď jsem fakt ráda, že jen na zkoušku. Maska mě upřímně rozbrečela. Samozřejmě ne, že bych z ní byla tak nešťastná (i když vlastně byla, ale to nebyl ten důvod :D), ale když jsem ji slupovala z obličeje, tak strašně mi to rozdráždilo pleť, že mi při tom slupování tekly z očí slzy. To bych ještě přežila, ale vzhledem k tomu, že nikde  nebyla ani stopa po nějakých vyčištěných pórech a následující dny se mi vytvořily pupínky, které jsem nikdy předtím neměla, protože používám na obličej pouze kokosový olej a tohle asi byl zásah do té mojí rutiny. No, je možné, že mi prostě nesedne to, co sedne většině. Ale asi nebudu sama, kdo z tohoto hitu z beauty dimenze není úplně nadšený. Jak to máte vy? Zkusili jste tuto masku? A jaké máte zkušenosti?

29. ledna 2017

Psychiatrie, část 2. (na co se připravit..)

Ten titulek je hroznej, ale momentálně mě nic jiného nenapadlo.
Kdybych našla tento článek ještě předtím, než jsem byla poprvé hospitalizovaná, bylo by to nejspíš o dost jednodušší. Ale tak aspoň to pomůže někomu, kdo to nějakou prapodivnou náhodou najde,..třeba.
Při příjmu na psychiatrii jsou především dva základní elementy, které musíte splňovat, aby vás přijali. Musíte mít doporučení od svého lékaře (konkrétně psychiatra) nebo si do léčebny předem zavolat, když už se cítíte tak, že sami se sebou jste si stále více nebezpeční a někdy se stane, že vás přijmou i na vlastní žádost, pokud již máte nějakou zdravotní anamnézu splňující požadavky hospitalizace. Oddělení je spousta a nechtěla bych je tu nijak podrobně dělit na nějaké podskupiny, ale z mého pohledu bych je rozdělila do pár základních. Terapeutické, ty s nařízenou soudní léčbou, uzavřené, otevřené, polouzavřené nebo polootevřené (jak chcete). Důležitým ukazatelem bude diagnóza, s jakou přicházíte. Jistě vás nepřekvapí, že dnes tam posílají každého druhého s "depresemi". Jsem dost sarkastická, ale v tomhle mám jasno. Minimálně polovina těch, co mají údajné deprese, skutečnou depresi ještě nikdy nezažili. To, že má člověk smutnou náladu třeba pár dní v kuse, neznamená nutně to, že má nějakou chemickou dysbalanci v mozku (tohle totiž ve skutečnosti nebylo ještě nikdy klinicky potvrzeno, že by nějaká chemická nerovnováha skutečně existovala). Není to jen o tom. Vemte si to jednoduše, představte si, že jste poprvé v čekárně u psychiatra, kterého jste nikdy neviděli a on nikdy neviděl vás. V čekárně jste ještě relativně zdravý člověk, ale až vyjdete z jeho dveří, už budete mít tu pomyslnou "nálepku"..např. F603. Nepřipomíná vám to něco? Jestli se vám vybavil holocaust, tam myslíte správně. Je to možná pro některé nesrozumitelné a trošku nadsazené, jenže logicky..lidi tam vozili s tím, že nevěděli, co je čeká, byli majetní, vzdělaní a žili spořádané životy. Jenže po onom tetování v koncentračním táboře už nebyli člověkem, nýbrž pouhým číslem. V našem psycho případě ještě jako bonus připíšeme na začátek písmenko.

Hlavou se mi honí tisíce myšlenek. Konkrétně ta, že tento článek za chvíli smažu nebo ho kompletně přepíšu, ale kašlu na to. Vážně to tam vnímám. Nikdo, kdo "to" o vás bude vědět, vás už nikdy nebude brát tak jako dřív..nemyslím pacienty, co mají nějaké krátkodobé epizody. Myslím ty, které společnost odhrnula jako hromadu nepotřebného sněhu někam na krajnici, protože nemohou a nejsou schopni sloužit společnosti tak, jako ta "normální" většina obyvatelstva. Nutno podotknout, že pokud máte štěstí a pár skutečných přátel, téměř nikdy se nebudete cítit úplně sami jako nějací vyvrhelové. I když skončíte v invalidním důchodu a nebudete schopni odpovědět cizímu člověku na otázku "Studuješ nebo pracuješ?". A abychom nebyli tak pesimističtí, řeknu vám jeden bonus, co jsem za ty roky užívání všemožných psychofarmak vykoumala. Od nového roku jsem přestala po 9 letech brát všechny léky až na jeden, se kterým musím skoncovat trochu opatrněji. A mysl je jasnější, žádné emoční záchvaty nejsou, je mi daleko líp. Nezastírám, že během prvních týdnů odvykání to bylo chvílemi hotové peklo, ale za ta slova od přátel, že "jsem úplně s chutí do života" to opravdu stálo a stojí. Takže když se mám vrátit k jádru věci, na co se PŘIPRAVIT.., musíte počítat s jednou klíčovou věcí, že na většině klinik vás budou medikovat. A že možná zažijete myšlenky, které si ani neumíte představit, ale to je právě to riziko psychofarmak. Víte, vzdělaný člověk v tomto oboru vám řekne, že z hlediska psychiatrie je Evropa, natož Česká republika ještě daleko ve středověku. Je to totiž to nejkřehčí, s čím si může člověk zahrávat. A to je naše mysl. Okecám to zase příště, ale hlavou se mi honí takový mišmaš, že už to chci mít dopsané, ale na druhou stranu to nemá hlavu ani patu.


Takže, pokud se z jakéhokoli důvodu ocitnete na psychiatrii, je zbytečné se obávat toho, že by se na vás spolupacienti dívali skrze prsty, jelikož jsou to ti nejlepší přátelé, které nikde jinde nepotkáte a mnohdy vám vydrží i na celý život. Doktory neberte jako ty, co vědí všechno nejlíp, protože jsou to bohužel právě ti, kteří toho vědí o lidksé duši jen tolik, co se dozvěděli z nějakých kazuistik v učebnici na medicíně. Berte s nadhledem to, co se dozvíte. "Bláznem" se stanete až tehdy, kdy začnete věřit tomu, co na vás někdo cizí během pár minut vypozoruje. Nevyplatí se brát si s sebou ostré předměty jako např. manikurní nůžky, jakékoli nože či pinzety a ani nabíječky, sluchátka a podobné věci, kterými byste si mohli ublížit. Paradoxem je, že na oddělení je toho, čím si můžete ublížit tisíckrát víc a volně dostupné..
Můžete se těšit na to, že se něco nového naučíte..když pominu velikou životní lekci, tak neopomenu např. různé kreativní činnosti jako např. pletení košíků z pedigu, náramků, korálkování, vyšívání, keramika, kreslení..(a to si můžete vždy vybrat, jakou činnost zvolíte).
Můžete potkat lásku, přátele nebo jen velmi zajímavé a inspirující lidi, kteří vám porozumí tak, jako nikdo předtím. Sice byly chvíle, kdy bych chtěla, abych se tam byla nikdy neocitla, ale dnes jsem za to ráda, byla to lekce. A tu buď musíme přijmout nebo ji v tom nejhorším případě ani nevnímat jako lekci, ale jako zahanbující část našich životů.

Máte jakékoli otázky, co vám tu chybí? Napište mi. ;) a přeji poklidný zbytek večera

zdroj obrázků: Pinterest

19. ledna 2017

Elode Bliss EDP

Dlouho se tu neobjevila žádná beauty recenze.
No, tak to schválně prubnu a podělím se s vámi o svou malou radost, kterou jsem si dnes odnesla z drogerie. Nutno dodat, že to byl spontánní popud. Normálně nechodím kolem vitrín s parfémy a už vůbec je nijak netestuju. Ale tento mě za tu cenu uchvátil.


Jelikož moje Lolita Lempicka zůstala u mého ex, potřebuju něco provizorního, než ho dostanu zpátky. 
Tento parfém značky Elode France mě uchvátil jemně nasládlou ovocnou vůní.
Srdce parfému tvoří jahoda, jasmín, fialka, karamel a sorbet.
Základ vůně tvoří tóny červeného rybízu . Základ parfému zase pačuli, karamel, pižmo a červený rybíz a samotnou hlavu parfému tvoří mandarinka a lístky jahody.



Objem flakonku je 100ml a za přijatelnou cenu 99Kč jsem jej sehnala dnes v akci v drogerii Teta. Jistě vás zaujme i na pohled moc hezký krabička zabalená v celofánovém obalu. Výdrž vůně nemohu ještě teď posoudit. Mám ji a sobě asi 5 hodin a stále ji cítím. Za tu cenu asi nemůžu čekat zázrak v podobě dvakrát vypraného prádla, které stále bude vonět po parfému. Ale co shledávám vážně super je fakt, že v kabelce nijak těžký není, takže se můžu kdykoli přivonět, když mi to bude málo. :)

Máte zkušenost s touto vůní? 



17. ledna 2017

Zdravý guláš po maďarsku

Přiznávám, že na to, že jsem vařila veganský guláš poprvé v životě, mi teda nadmíru chutnal. Proto, jak jsem již slibovala na své facebookové stránce, podělím se s vámi o recept (jestli si to ještě pamatuju :D). Vycházela jsem asi z dohromady pěti receptů na veg guláše, ale zjistila jsem, že mi polovina surovin chybí, tak jsem improvizovala a tudíž můžete považovat recept za originál.

ZDRAVÝ GULÁŠ PO MAĎARSKU

(VEGAN, VEGETARIAN, BLP)


  • baby rajčátka (cherry)
  • půl větší cibule
  • olej
  • uzené tofu
  • mletá sladká paprika
  • chilli
  • oregano
  • sůl
  • pepř mletý
  • bobkový list
  • žitná mouka
Postup:
  1. Kostku uzeného tofu nakrájíme na kostičky a naložíme alespoň na dvě hodiny do dvou lžic oleje, kurkumy, chilli a jiného koření dle vlastní chuti. Poté vložíme promíchané do chladničky
  2. Nakrájíme si najemno cibuli a necháme na oleji cca 2-3 minuty zpěnit
  3. Až zhotovíme cibuli, přidáme mletou papriku, oregano, sůl a pepř. Směs necháme chvilku vařit na mírném ohni, nejlépe ještě na ploténce. 
  4. Mezitím si nakrájíme cherry rajčátka na čtvrtky a do směsi je přidáme a podlejeme množstvím vody a necháme pod pokličkou na mírném plameni dusit.
  5. Pokud nemáte rajský protlak, udělejte to jako já a pokud máte po ruce tyčový mixér, párkrát pomixujte podušená rajčata, aby se omáčka trošku zahustila.
  6. Nakrájíme si brambory ve slupce, samozřejmě předem očištěné na kostičky a přidáme do hrnce a zároveň přidáme adekvátní množství vody, aby byly brambory ponořené a mohly se dostatečně uvařit.
  7. Poté, co nožíkem zkusíme, zda jsou brambory uvařené, přidáme předem naložené uzené tofu a zmírníme plamen a necháme ještě asi 5 minut vařit. Snažíme se, aby se tofu nerozvařilo a tofu pokud možno zůstalo stále v konzistenci celých kostiček tak, jak jste jej nakrájeli. 
  8. Zahustíme guláš za pomoci žitné mouky s teplou vodou , kterou rozšleháme v hrníčku a guláš jí zalijeme. Pokud se vám zdá guláš stále řídký (každý máme jiné preference, že :), jednoduše zahustěte větším množstvím mouky
  9. Nakonec finální produkt ochutnáme a dle chuti dokořeníme. Můžeme podávat  s žitným nebo jakýmkoli jiným chlebem. Já použila žitný z důvodu, že recept je psán jako bezlepkový.
  10. A ještě na ten poslední konec vám popřeju dobrou chuť a pokud vám recept chutnal, sdílejte, komentujte...vaše zpětná vazba mě zajímá.


Plyšová ovečka (recenze)

                                                                       

Před Vánocemi jsem se rozhodla zrecenzovat plyšový polštářek v motivu ovečky. Ovečku mimochodem můžete zakoupit zde, pokud se vám líbí. Momentálně je tento produkt vyprodaný, ale dle mých zkušeností se to může změnit časem, takže kdo si počká, ten se dočká, jak se říká. :)
Recenzi samozřejmě poskytuji už nějakou dobu pro stránku Poštovnézdarma.cz. Ovečka mi přišla snad hned na třetí den, jelikož jsem měla zrovna štěstí a byla přímo v Čr na skladě a tudíž mi přišla ještěpřed svátky a já se rozhodla, že ji zabalím sestřenčinému malému Honzíkovi jako dárek od Ježíška.
No, byl z ní naprosto unešen a stále se s ní prý mazlí.
Musím podotknout, že ovečka mi jako polštářek přišla malá, ale pro toho malého to stačí. Nicméně podotýkám, že je opravdu pečlivě vycpaná a načechraná, s nepoškozenou originální cedulkou. Vybrat si lze ze dvou variant. Já zvolila tu klasickou s bílým tělem a černou hlavičkou, nožkami a ocáskem.
Na obrázku na stránkách vypadá výrazně větší a vycpanější, proto přikládám foto ze všech stran, abyste mohli sami posoudit, co na ni říkáte. Účel ovečka splnila a jsem ráda, že jsem ji darovala jako dárek k Vánocům a viděla tu upřímnou dětskou radost než aby se mi na ní povalovala moje rozmazlená kočka, které se všechny nové objekty v bytě natolik zalíbí, že je okamžitě zalehne. :)


13. prosince 2016

1000 myšlenek a jeden rozchod

V životě by mě nenapadlo, že se mi tohle stane zrovna před svátky. Těmi svátky, kde bývají lidi spolu, povídají si a prostě jde spíš o tu atmosféru než o to, kolik kdo a jak hodnotné dostane dárky. Nebo alespoń já jsem to tak brala od doby, co mi jedna holka ve školní jídelně zkazila naivní iluze, že Ježíšek neexistuje. Zlaté časy dětské naivity, říkám si. Rozhodně to mělo něco do sebe. Já jsem si to samé myslela i o mém posledním vztahu, který dnešním večerem skončil. Samozřejmě prolité potoky slz, nevěřícnosti a shazování, co že je ve mně zase špatně. Jak jsem ty dlouhé měsíce a snad už i roky (bohužel) čekala na nějaký stimul, co mě přinutí ze sebe to všechno vypsat, tak ten asi dnešním večerem přišel. Nezastírám, že jsem si dala flašku Lambrusca za 40Kč z Penáče, ale po prochlastaných pátcích s mým, teď už ex, to na mě nemá moc valný efekt. Nicméně dokud píšu, tak je to asi ještě dobrý, když si nepletu tlačítka na klávesnici.

“Respect yourself enough to walk away from anything that no longer serves you, grows you, or makes you happy.” —Robert Tew:

Já si vždy myslela, že když chlapa dobře nakrmíš, dáš mu oporu a taky určitou volnost, je to to nejlepší, co muži můžeš dát. Ale to "muž" je klíčové. Je veliký rozdíl mezi tím, zda chodíš s klukem nebo s mužem. Když to mám trochu vysvětlit, chci říct, že muž jde do vztahu s tím, že ví, co chce a nikoli, aby testoval, jestli už je připravený na vztah po letech samoty. Dále nenechá ženu nikdy nešťastnou a vypozoruje na ženě, když ji něco trápí. Kdežto kluk je prostě takový "tester", který si jen zkouší, co vlastně chce a ani na konci to stejně nezjistí. Je nezralý, zvyklý, že když má rodinného příslušníka, co za něj může mnoho věcí zařídit, tak proč by přece on přebíral zodpovědnost za svůj život, i když mu je ke třicítce. A jo, správně hádáte, že věkem to není. Může na světě existovat muž, kterému je 25 a má vlastnosti muže, ale taky kluk, kterému je 35, ale stále prokrastinuje a spoléhá na to, že to prostě nějak dopadne. 
Neustále slyším, že ten chlap si mě nezaslouží, že je to debil a tak. A v hloubi duše musím vlastně souhlasit. Ale jsou tu dny, kdy si říkám, že je na mně stále něco špatně a pořád přemýšlím nad tím, kde dělám chybu. Těchto kixů už tu bylo víc, jen jsem o nich nepsala. 
Však vzpomínáte, jak jsem říkala, že budu reportovat každý den v Berlíně? Ono totiž nebylo co reportovat. Jediné, kam jsem se podívala, byl Alexanderplatz na 2 hodiny v deštivém dni a po návratu, co mi má vysněná láska, za kterou jsem tam až z Čech jela (a to jsme se nikdy předtím neviděli) řekla, že prostě jeho city tam jaksi nejsou, jsem se odebrala do taxíku a jela s brekem celkem 13 hodin do Čr zpátky. A to jsem po cestě zjsitila, že mi nějaký Arabáč v autobuse odcizil tablet..zneužil toho, že jsem na chvíli usnula a pak jsem ještě čekala na Florenci 5 hodin a nakonec se odebrala autobusem na Vídeň s totálně arogantním stewardem, jehož "angličtina" byla dost komická a musela jsem připlatit přes dvě stovky. No ale to odbíhám od tématu,.
nicméně musím podotknout, že díky kamarádovi, který se na mě v důležitých momentech nikdy nevykašlal, jsem se dostala alespoň z Brna ještě tu noc domů. A to jsme po cestě vjeli do zákazu vjezdu.
Nicméně tento "přítel" asi nebyl nic pro mě.

India Earl Photography:

28. listopadu 2016

Chladící taška na cesty

Sice se zpožděním, ale přece...
...už v létě jsem dostala příležitost vyzkoušet a následně zrecenzovat další produkt ze stránky Poštovnézdarma.cz. A i když je momentálně takové počasí, kdy bychom tento batůžek využili jen těžce, nedá se nic dělat, musí to být teď.


Je moc hezký a v modré barvě s puntíky tvoří tak trochu i designový kousek. Uvnitř skrývá funkční vložku (nejspíš) z alobalu nebo něčeho na ten způsob, což má udržovat požadovanou teplotu jídla či pití, co do batůžku vložíme. Tašku na cesty můžete koupit ve dvou barvách. Jednou z nich je již zmíněná modrá a druhá varianta je zelená.
Chladící tašku koupíte na tomto odkazu za příjemných 175Kč. Doba dodání se řídí tím, jaký je stav konkrétního zboží na skladě. V těchto dnech to činí 15-60 dnů od objednání. Pro více fotek produktu stačí rozkliknout článek.

1. září 2016

Sláva naruby, lidská závist a kauzy internetu

Krásný dobrý večer všem, co jste právě zasedli ke svým laptopům, mobilům a tabletům a čtete tento článek.
Už roky si nedokážu udělat osnovu žádného článku a nepřemýšlím dopředu, jak a co budu psát. Prostě musím spoléhat na to, že to nějak dopadne. Takovej freestyle, však už mě znáte.

No, vzhledem k tomu, že jsem naposledy psala už před několika měsíci, matně se mi vybavuje, co se venku dělo a co ve mně vyvolalo smíšené pocity, které mě donutily k zamyšlení.
Jsem zavřená neustále v bytě a tudíž nemám žádné podněty z vnějšího světa, který jde mimo mě a od jisté doby, kdy se tento návyk stal stereotypem, mi dochází kapacita pro to, co jsem milovala - psaní pro vás.

První si vzpomenu na kauzu Veroniky Kopřivové a jejích "pohoršujících" fotek. Já jsem zaměřena na lidi a hned si promítám, jak se musí cítit dotyčná osoba, když ji odsuzuje půlka národa, která ji v životě nepoznala a absolutně nezná nic z pozadí jejího příběhu. Já ji taky neznám, nezastírám. Ale proto ji taky neodsuzuju. A to mám pro Jardu Jágra slabost, narodil se ve stejný den jako já ( i když o "pár" let dřív) a je to sympaťák :) ..Víte, tohle mě hrozně rozčílilo, sama nevím, jak bych unesla ten nátlak médií a ty pohledy, co na ni vrhají kolemjdoucí.

Veronika Koprivova & Jaromir Jagr:

Dotklo se mě to z jednoho důvodu - je mi to blízké, poněvadž i já se téměř celý život potýkám s tím, že mě někdo posuzuje a v životě nezažil nic podobného co já a nikoho nezajímalo, jaká byla situace a příčina problému. Proč proboha v téhle době plné internetu, zkaženého a úchylného porna, zfetovaných puberťáků, rozmazlených dětí a všeho možného zla, si někdo dovolí odsuzovat holku, která se jen díky tomu, že se objevila po boku našeho hokejového Boha, stala terčem závisti a nenávisti..???! Víte. asi se budu opakovat,, ale tohle je ta typická česká nátura. Lidi jsou natolik nespokojení s vlastním životem, že se uchylují k čiré podlé nenávisti a závisti vůči někomu, kdo je očividně šťastný a "dovolil" si to dát najevo světu. Nikoho nezajímá, že člověk, co dělá v night clubu, to zřídkakdy dělá pro zábavu a proto, že se mu nechce makat za 80/hod. Můžou to být matky, které se ocitly v prekérní situaci a neuživily by své děti, můžou to být holky, které se ocitly apod. Nicméně se mi líbí, jak to tenhle nejoznačovanější pár českého šoubyznysu ustál a jak se Jaromír své přítelkyně hezky zastal ve vtipných videích. Jedna věc mě uklidňuje...i když nejsem spokojená s vlastním životem, nikdy jsem si to nekompenzovala urážením ostatních. Docvaklo mi, že těch několik haterů, kteří mě nesnáší především, když se mi jednou za uherskej rok zadaří, mě nechávají chladnou. Nemůžu říct, že jakéhokoli z nich nenávidím. Jsou mi lhostejní...a díky Bohu za to, že jsem k tomuto dospěla.

When people look at me I feel so insecure. When they look at me I think the give me dirty looks but I might be imagining and I feel like they laugh at me and I don't understand I don't really have many close friends.:

Mám na mušce i mj. Mishovy šílenosti, které mě teda vyvedly z míry a to dost brutálním způsobem. Teď nebudu hejtovat, jen vypíšu své pocity a názor na tuhle vskutku šílenou šílenost. Prostě ten kluk není v pořádku..toho si všimne každý normální člověk (i když slovo normální nemám moc ráda). Já jsem na něj narazila náhodou, když mi známý poslal jedno video s ním, že prý si na tom ulítávají se spolubydlícími. Myslím, že to byl ten pošahanej Minecraft song. O tom, že tomu klukovi je snad 9 nebo dokonce 8 radši nemluvě, ale to, co dělá, naprosto deformuje jeho generaci. Ten kluk nedělá absolutně nic užitečného, pokud tedy nepočítám to, že zabaví na milion dětí u počítače svými podprůměrnými videi. A nedělá nic užitečného hlavně pro sebe. Jako já nevím, co je zač apod., ale na mě tohle působí jako jedna strašná pakárna, u které si každý položí otázku, kam ten svět spěje. Dokonce v jednom rozhovoru řekl, že nějaká učitelka z jeho školy oproti němu nic nedokázala. Chlapče, cos dokázal ty?! Nemluvím o tom, že ten kluk očividně trpí ADHD nebo podobnou psychiatrickou poruchou. S těmito dětmi jsem se při léčeních setkala nesčetněkrát a symptomy jsou téměř totožné. Všichni, celá jeho rodina, mi přijdou slušně řečeno jako pošuci. Ale echt pošuci. Jeho "zpěv" je horší než hvězdná pěchota všech pěveckých soutěží na světě dohromady, intelekt pod bodem mrazu a o jeho budoucnosti raději ani nepřemýšlím, protože to bych asi nikdy nechtěla mít děti. Každej si ujíždíme na nějakých blbinách, na které občas kouknem na internetu, ale při představě, že se na to dívají děti jeho věkové kategorie, se mi ježí chlupy až na zádech. Internet je skvělá věc a může být i dost užitečná, když ji umíme správně využívat k prospěšné věci. Ale horší je, když už nevidíte svět venku, nýbrž ve virtuálním světě. Toho klučiny mi je i líto, vzhledem k tomu, co zpívá, že Minecraft je lepší svět než ten ve kterým žije. A bude tady zas..
..youtubery nijak nesleduju, ale párkrát mě zaujala například Teri Blitzen, Fatty Pillow nebo Carrie Kristen.
A vracíme se zpět k tomu bodu, že úspěch se jednoznačně neodpouští. Kor u nás v Čechách. Teri sice má tématiku videí, kterou vůbec nevyhledávám, ale ta holka mi přijde jako inteligentní slečna, která navíc dobře vypadá a dobře se na ní dívá. Což se o mnoha youtuberkách říct nedá. I Shopaholic Nicol je fajn, i když s témou jejich videí si taky netykám, protože nakupování je ta poslední činnost, kterou bych si mohla dovolit :D..působí na mě jako skromná holka, usměvavá, pozitivní, co se nenechala zkazit slávou a hlavně konečně youtuberka, která se neřadí do kategorie "teens" a má svůj originální přístup. Fatty mě zas hrozně rozesmál svou parodií na haul, kde byl převlečenej v růžovým a po dlouhé době jsem se ze srdce zasmála, protože se mu to fakt povedlo. Navíc tady chci podotknout, že když si párkrát do někoho rýpne, lidi mu okamžitě začnou nadávat a zaškatulkují si ho jako arogantního tlusťocha, kterej je namyšlenej až na půdu. Ale já mám na lidi čich a myslím, že to je hodnej a skromnej kluk, kterej má rád jídlo ( a já taky:)) a ač se to někomu nelíbí, jeho právem je být, jaký chce. A smekám před těmito lidmi, kteří si ze svého nedostatku dokáží udělat přednost a na té potom stavět svůj další progres.


Musela jsem už konečně něco napsat, i když už teď ten článek nesnáším, protože nemá hlavu ani patu. Ale pokud se v tom trošku poznáváte, napište mi svůj názor na výše zmíněné osobnosti. Mějte se famfárově a třeba brzy nashle. :)

Recent comments