19. ledna 2017

Elode Bliss EDP

Dlouho se tu neobjevila žádná beauty recenze.
No, tak to schválně prubnu a podělím se s vámi o svou malou radost, kterou jsem si dnes odnesla z drogerie. Nutno dodat, že to byl spontánní popud. Normálně nechodím kolem vitrín s parfémy a už vůbec je nijak netestuju. Ale tento mě za tu cenu uchvátil.


Jelikož moje Lolita Lempicka zůstala u mého ex, potřebuju něco provizorního, než ho dostanu zpátky. 
Tento parfém značky Elode France mě uchvátil jemně nasládlou ovocnou vůní.
Srdce parfému tvoří jahoda, jasmín, fialka, karamel a sorbet.
Základ vůně tvoří tóny červeného rybízu . Základ parfému zase pačuli, karamel, pižmo a červený rybíz a samotnou hlavu parfému tvoří mandarinka a lístky jahody.



Objem flakonku je 100ml a za přijatelnou cenu 99Kč jsem jej sehnala dnes v akci v drogerii Teta. Jistě vás zaujme i na pohled moc hezký krabička zabalená v celofánovém obalu. Výdrž vůně nemohu ještě teď posoudit. Mám ji a sobě asi 5 hodin a stále ji cítím. Za tu cenu asi nemůžu čekat zázrak v podobě dvakrát vypraného prádla, které stále bude vonět po parfému. Ale co shledávám vážně super je fakt, že v kabelce nijak těžký není, takže se můžu kdykoli přivonět, když mi to bude málo. :)

Máte zkušenost s touto vůní? 



17. ledna 2017

Zdravý guláš po maďarsku

Přiznávám, že na to, že jsem vařila veganský guláš poprvé v životě, mi teda nadmíru chutnal. Proto, jak jsem již slibovala na své facebookové stránce, podělím se s vámi o recept (jestli si to ještě pamatuju :D). Vycházela jsem asi z dohromady pěti receptů na veg guláše, ale zjistila jsem, že mi polovina surovin chybí, tak jsem improvizovala a tudíž můžete považovat recept za originál.

ZDRAVÝ GULÁŠ PO MAĎARSKU

(VEGAN, VEGETARIAN, BLP)


  • baby rajčátka (cherry)
  • půl větší cibule
  • olej
  • uzené tofu
  • mletá sladká paprika
  • chilli
  • oregano
  • sůl
  • pepř mletý
  • bobkový list
  • žitná mouka
Postup:
  1. Kostku uzeného tofu nakrájíme na kostičky a naložíme alespoň na dvě hodiny do dvou lžic oleje, kurkumy, chilli a jiného koření dle vlastní chuti. Poté vložíme promíchané do chladničky
  2. Nakrájíme si najemno cibuli a necháme na oleji cca 2-3 minuty zpěnit
  3. Až zhotovíme cibuli, přidáme mletou papriku, oregano, sůl a pepř. Směs necháme chvilku vařit na mírném ohni, nejlépe ještě na ploténce. 
  4. Mezitím si nakrájíme cherry rajčátka na čtvrtky a do směsi je přidáme a podlejeme množstvím vody a necháme pod pokličkou na mírném plameni dusit.
  5. Pokud nemáte rajský protlak, udělejte to jako já a pokud máte po ruce tyčový mixér, párkrát pomixujte podušená rajčata, aby se omáčka trošku zahustila.
  6. Nakrájíme si brambory ve slupce, samozřejmě předem očištěné na kostičky a přidáme do hrnce a zároveň přidáme adekvátní množství vody, aby byly brambory ponořené a mohly se dostatečně uvařit.
  7. Poté, co nožíkem zkusíme, zda jsou brambory uvařené, přidáme předem naložené uzené tofu a zmírníme plamen a necháme ještě asi 5 minut vařit. Snažíme se, aby se tofu nerozvařilo a tofu pokud možno zůstalo stále v konzistenci celých kostiček tak, jak jste jej nakrájeli. 
  8. Zahustíme guláš za pomoci žitné mouky s teplou vodou , kterou rozšleháme v hrníčku a guláš jí zalijeme. Pokud se vám zdá guláš stále řídký (každý máme jiné preference, že :), jednoduše zahustěte větším množstvím mouky
  9. Nakonec finální produkt ochutnáme a dle chuti dokořeníme. Můžeme podávat  s žitným nebo jakýmkoli jiným chlebem. Já použila žitný z důvodu, že recept je psán jako bezlepkový.
  10. A ještě na ten poslední konec vám popřeju dobrou chuť a pokud vám recept chutnal, sdílejte, komentujte...vaše zpětná vazba mě zajímá.


Plyšová ovečka (recenze)

                                                                       

Před Vánocemi jsem se rozhodla zrecenzovat plyšový polštářek v motivu ovečky. Ovečku mimochodem můžete zakoupit zde, pokud se vám líbí. Momentálně je tento produkt vyprodaný, ale dle mých zkušeností se to může změnit časem, takže kdo si počká, ten se dočká, jak se říká. :)
Recenzi samozřejmě poskytuji už nějakou dobu pro stránku Poštovnézdarma.cz. Ovečka mi přišla snad hned na třetí den, jelikož jsem měla zrovna štěstí a byla přímo v Čr na skladě a tudíž mi přišla ještěpřed svátky a já se rozhodla, že ji zabalím sestřenčinému malému Honzíkovi jako dárek od Ježíška.
No, byl z ní naprosto unešen a stále se s ní prý mazlí.
Musím podotknout, že ovečka mi jako polštářek přišla malá, ale pro toho malého to stačí. Nicméně podotýkám, že je opravdu pečlivě vycpaná a načechraná, s nepoškozenou originální cedulkou. Vybrat si lze ze dvou variant. Já zvolila tu klasickou s bílým tělem a černou hlavičkou, nožkami a ocáskem.
Na obrázku na stránkách vypadá výrazně větší a vycpanější, proto přikládám foto ze všech stran, abyste mohli sami posoudit, co na ni říkáte. Účel ovečka splnila a jsem ráda, že jsem ji darovala jako dárek k Vánocům a viděla tu upřímnou dětskou radost než aby se mi na ní povalovala moje rozmazlená kočka, které se všechny nové objekty v bytě natolik zalíbí, že je okamžitě zalehne. :)


13. prosince 2016

1000 myšlenek a jeden rozchod

V životě by mě nenapadlo, že se mi tohle stane zrovna před svátky. Těmi svátky, kde bývají lidi spolu, povídají si a prostě jde spíš o tu atmosféru než o to, kolik kdo a jak hodnotné dostane dárky. Nebo alespoń já jsem to tak brala od doby, co mi jedna holka ve školní jídelně zkazila naivní iluze, že Ježíšek neexistuje. Zlaté časy dětské naivity, říkám si. Rozhodně to mělo něco do sebe. Já jsem si to samé myslela i o mém posledním vztahu, který dnešním večerem skončil. Samozřejmě prolité potoky slz, nevěřícnosti a shazování, co že je ve mně zase špatně. Jak jsem ty dlouhé měsíce a snad už i roky (bohužel) čekala na nějaký stimul, co mě přinutí ze sebe to všechno vypsat, tak ten asi dnešním večerem přišel. Nezastírám, že jsem si dala flašku Lambrusca za 40Kč z Penáče, ale po prochlastaných pátcích s mým, teď už ex, to na mě nemá moc valný efekt. Nicméně dokud píšu, tak je to asi ještě dobrý, když si nepletu tlačítka na klávesnici.

“Respect yourself enough to walk away from anything that no longer serves you, grows you, or makes you happy.” —Robert Tew:

Já si vždy myslela, že když chlapa dobře nakrmíš, dáš mu oporu a taky určitou volnost, je to to nejlepší, co muži můžeš dát. Ale to "muž" je klíčové. Je veliký rozdíl mezi tím, zda chodíš s klukem nebo s mužem. Když to mám trochu vysvětlit, chci říct, že muž jde do vztahu s tím, že ví, co chce a nikoli, aby testoval, jestli už je připravený na vztah po letech samoty. Dále nenechá ženu nikdy nešťastnou a vypozoruje na ženě, když ji něco trápí. Kdežto kluk je prostě takový "tester", který si jen zkouší, co vlastně chce a ani na konci to stejně nezjistí. Je nezralý, zvyklý, že když má rodinného příslušníka, co za něj může mnoho věcí zařídit, tak proč by přece on přebíral zodpovědnost za svůj život, i když mu je ke třicítce. A jo, správně hádáte, že věkem to není. Může na světě existovat muž, kterému je 25 a má vlastnosti muže, ale taky kluk, kterému je 35, ale stále prokrastinuje a spoléhá na to, že to prostě nějak dopadne. 
Neustále slyším, že ten chlap si mě nezaslouží, že je to debil a tak. A v hloubi duše musím vlastně souhlasit. Ale jsou tu dny, kdy si říkám, že je na mně stále něco špatně a pořád přemýšlím nad tím, kde dělám chybu. Těchto kixů už tu bylo víc, jen jsem o nich nepsala. 
Však vzpomínáte, jak jsem říkala, že budu reportovat každý den v Berlíně? Ono totiž nebylo co reportovat. Jediné, kam jsem se podívala, byl Alexanderplatz na 2 hodiny v deštivém dni a po návratu, co mi má vysněná láska, za kterou jsem tam až z Čech jela (a to jsme se nikdy předtím neviděli) řekla, že prostě jeho city tam jaksi nejsou, jsem se odebrala do taxíku a jela s brekem celkem 13 hodin do Čr zpátky. A to jsem po cestě zjsitila, že mi nějaký Arabáč v autobuse odcizil tablet..zneužil toho, že jsem na chvíli usnula a pak jsem ještě čekala na Florenci 5 hodin a nakonec se odebrala autobusem na Vídeň s totálně arogantním stewardem, jehož "angličtina" byla dost komická a musela jsem připlatit přes dvě stovky. No ale to odbíhám od tématu,.
nicméně musím podotknout, že díky kamarádovi, který se na mě v důležitých momentech nikdy nevykašlal, jsem se dostala alespoň z Brna ještě tu noc domů. A to jsme po cestě vjeli do zákazu vjezdu.
Nicméně tento "přítel" asi nebyl nic pro mě.

India Earl Photography:

28. listopadu 2016

Chladící taška na cesty

Sice se zpožděním, ale přece...
...už v létě jsem dostala příležitost vyzkoušet a následně zrecenzovat další produkt ze stránky Poštovnézdarma.cz. A i když je momentálně takové počasí, kdy bychom tento batůžek využili jen těžce, nedá se nic dělat, musí to být teď.


Je moc hezký a v modré barvě s puntíky tvoří tak trochu i designový kousek. Uvnitř skrývá funkční vložku (nejspíš) z alobalu nebo něčeho na ten způsob, což má udržovat požadovanou teplotu jídla či pití, co do batůžku vložíme. Tašku na cesty můžete koupit ve dvou barvách. Jednou z nich je již zmíněná modrá a druhá varianta je zelená.
Chladící tašku koupíte na tomto odkazu za příjemných 175Kč. Doba dodání se řídí tím, jaký je stav konkrétního zboží na skladě. V těchto dnech to činí 15-60 dnů od objednání. Pro více fotek produktu stačí rozkliknout článek.

1. září 2016

Sláva naruby, lidská závist a kauzy internetu

Krásný dobrý večer všem, co jste právě zasedli ke svým laptopům, mobilům a tabletům a čtete tento článek.
Už roky si nedokážu udělat osnovu žádného článku a nepřemýšlím dopředu, jak a co budu psát. Prostě musím spoléhat na to, že to nějak dopadne. Takovej freestyle, však už mě znáte.

No, vzhledem k tomu, že jsem naposledy psala už před několika měsíci, matně se mi vybavuje, co se venku dělo a co ve mně vyvolalo smíšené pocity, které mě donutily k zamyšlení.
Jsem zavřená neustále v bytě a tudíž nemám žádné podněty z vnějšího světa, který jde mimo mě a od jisté doby, kdy se tento návyk stal stereotypem, mi dochází kapacita pro to, co jsem milovala - psaní pro vás.

První si vzpomenu na kauzu Veroniky Kopřivové a jejích "pohoršujících" fotek. Já jsem zaměřena na lidi a hned si promítám, jak se musí cítit dotyčná osoba, když ji odsuzuje půlka národa, která ji v životě nepoznala a absolutně nezná nic z pozadí jejího příběhu. Já ji taky neznám, nezastírám. Ale proto ji taky neodsuzuju. A to mám pro Jardu Jágra slabost, narodil se ve stejný den jako já ( i když o "pár" let dřív) a je to sympaťák :) ..Víte, tohle mě hrozně rozčílilo, sama nevím, jak bych unesla ten nátlak médií a ty pohledy, co na ni vrhají kolemjdoucí.

Veronika Koprivova & Jaromir Jagr:

Dotklo se mě to z jednoho důvodu - je mi to blízké, poněvadž i já se téměř celý život potýkám s tím, že mě někdo posuzuje a v životě nezažil nic podobného co já a nikoho nezajímalo, jaká byla situace a příčina problému. Proč proboha v téhle době plné internetu, zkaženého a úchylného porna, zfetovaných puberťáků, rozmazlených dětí a všeho možného zla, si někdo dovolí odsuzovat holku, která se jen díky tomu, že se objevila po boku našeho hokejového Boha, stala terčem závisti a nenávisti..???! Víte. asi se budu opakovat,, ale tohle je ta typická česká nátura. Lidi jsou natolik nespokojení s vlastním životem, že se uchylují k čiré podlé nenávisti a závisti vůči někomu, kdo je očividně šťastný a "dovolil" si to dát najevo světu. Nikoho nezajímá, že člověk, co dělá v night clubu, to zřídkakdy dělá pro zábavu a proto, že se mu nechce makat za 80/hod. Můžou to být matky, které se ocitly v prekérní situaci a neuživily by své děti, můžou to být holky, které se ocitly apod. Nicméně se mi líbí, jak to tenhle nejoznačovanější pár českého šoubyznysu ustál a jak se Jaromír své přítelkyně hezky zastal ve vtipných videích. Jedna věc mě uklidňuje...i když nejsem spokojená s vlastním životem, nikdy jsem si to nekompenzovala urážením ostatních. Docvaklo mi, že těch několik haterů, kteří mě nesnáší především, když se mi jednou za uherskej rok zadaří, mě nechávají chladnou. Nemůžu říct, že jakéhokoli z nich nenávidím. Jsou mi lhostejní...a díky Bohu za to, že jsem k tomuto dospěla.

When people look at me I feel so insecure. When they look at me I think the give me dirty looks but I might be imagining and I feel like they laugh at me and I don't understand I don't really have many close friends.:

Mám na mušce i mj. Mishovy šílenosti, které mě teda vyvedly z míry a to dost brutálním způsobem. Teď nebudu hejtovat, jen vypíšu své pocity a názor na tuhle vskutku šílenou šílenost. Prostě ten kluk není v pořádku..toho si všimne každý normální člověk (i když slovo normální nemám moc ráda). Já jsem na něj narazila náhodou, když mi známý poslal jedno video s ním, že prý si na tom ulítávají se spolubydlícími. Myslím, že to byl ten pošahanej Minecraft song. O tom, že tomu klukovi je snad 9 nebo dokonce 8 radši nemluvě, ale to, co dělá, naprosto deformuje jeho generaci. Ten kluk nedělá absolutně nic užitečného, pokud tedy nepočítám to, že zabaví na milion dětí u počítače svými podprůměrnými videi. A nedělá nic užitečného hlavně pro sebe. Jako já nevím, co je zač apod., ale na mě tohle působí jako jedna strašná pakárna, u které si každý položí otázku, kam ten svět spěje. Dokonce v jednom rozhovoru řekl, že nějaká učitelka z jeho školy oproti němu nic nedokázala. Chlapče, cos dokázal ty?! Nemluvím o tom, že ten kluk očividně trpí ADHD nebo podobnou psychiatrickou poruchou. S těmito dětmi jsem se při léčeních setkala nesčetněkrát a symptomy jsou téměř totožné. Všichni, celá jeho rodina, mi přijdou slušně řečeno jako pošuci. Ale echt pošuci. Jeho "zpěv" je horší než hvězdná pěchota všech pěveckých soutěží na světě dohromady, intelekt pod bodem mrazu a o jeho budoucnosti raději ani nepřemýšlím, protože to bych asi nikdy nechtěla mít děti. Každej si ujíždíme na nějakých blbinách, na které občas kouknem na internetu, ale při představě, že se na to dívají děti jeho věkové kategorie, se mi ježí chlupy až na zádech. Internet je skvělá věc a může být i dost užitečná, když ji umíme správně využívat k prospěšné věci. Ale horší je, když už nevidíte svět venku, nýbrž ve virtuálním světě. Toho klučiny mi je i líto, vzhledem k tomu, co zpívá, že Minecraft je lepší svět než ten ve kterým žije. A bude tady zas..
..youtubery nijak nesleduju, ale párkrát mě zaujala například Teri Blitzen, Fatty Pillow nebo Carrie Kristen.
A vracíme se zpět k tomu bodu, že úspěch se jednoznačně neodpouští. Kor u nás v Čechách. Teri sice má tématiku videí, kterou vůbec nevyhledávám, ale ta holka mi přijde jako inteligentní slečna, která navíc dobře vypadá a dobře se na ní dívá. Což se o mnoha youtuberkách říct nedá. I Shopaholic Nicol je fajn, i když s témou jejich videí si taky netykám, protože nakupování je ta poslední činnost, kterou bych si mohla dovolit :D..působí na mě jako skromná holka, usměvavá, pozitivní, co se nenechala zkazit slávou a hlavně konečně youtuberka, která se neřadí do kategorie "teens" a má svůj originální přístup. Fatty mě zas hrozně rozesmál svou parodií na haul, kde byl převlečenej v růžovým a po dlouhé době jsem se ze srdce zasmála, protože se mu to fakt povedlo. Navíc tady chci podotknout, že když si párkrát do někoho rýpne, lidi mu okamžitě začnou nadávat a zaškatulkují si ho jako arogantního tlusťocha, kterej je namyšlenej až na půdu. Ale já mám na lidi čich a myslím, že to je hodnej a skromnej kluk, kterej má rád jídlo ( a já taky:)) a ač se to někomu nelíbí, jeho právem je být, jaký chce. A smekám před těmito lidmi, kteří si ze svého nedostatku dokáží udělat přednost a na té potom stavět svůj další progres.


Musela jsem už konečně něco napsat, i když už teď ten článek nesnáším, protože nemá hlavu ani patu. Ale pokud se v tom trošku poznáváte, napište mi svůj názor na výše zmíněné osobnosti. Mějte se famfárově a třeba brzy nashle. :)

19. května 2016

Lahodné tartaletky s kokosovým krémem

Pokud vám dochází inspirace na nějaký netradiční dezert nebo prostě jen máte chuť na sladké, určitě vyzkoušejte. Já se musím přiznat, že tento nápad vznikl naprosto spontánně, když jsem experimentovala s muffiny, ale nedopekly se a přišla mi škoda tolik toho vyhodit. Nicméně abyste nemuseli postupovat jako já (kdo by taky jen tak dobrovolně zkazil muffiny,že?..), mám vyzkoušené těsto podobné a nemusíte ani zapínat troubu.  Vzhledem k tomu, že jsem tento svůj recept úplně prvně vkládala na jiný web s recepty, změnil se mi typ písma, tak to jen pro objasnění :)


POTŘEBUJEME:

  • 1 plechovka kokosové mléko
  • 2 sáčky ztužovač
  • na ozdobu mražené višně
  • cca 200g shortbread sušenky
  •  datlový či jiný přírodní sirup


Do mixéru či kuchyňského robotu vložíme sušenky typu "shortbread" (koupila jsem v Lidlu Favorino vanilkové) a přidáme datlový sirup. Mixujeme, dokud nám nevznikne tvarovatelná lepivá hmota (přidáváme sirup dle konzistence), která nám poslouží jako základ na tyto tartaletky.
Nachystáme si formičky na tartaletky, popř. nějaké tomu podobné a hmotu, kterou jsme vyjmuli z mixéru za pomoci polévkové lžíce tvarujeme tak, abychom měli ve středu mírnou prohlubeň a těsto dosahovalo až k okrajům. 
Poté naplněné formičky vložíme na 2 hodiny do lednice, aby nám hmota ztuhla.
Mezitím si otevřeme plechovku s kokosovým mlékem, která musí být předem vychlazená (kokosové mléko mění svou konzistenci dle teploty, v jaké je skladováno). Vybereme tu nejtužší část z plechovky a přendáme do nádoby, ve které si našleháme lahodnou a hutnou kokosovou šlehačku. Berte na vědomí, že při šlehání kokosové šlehačky to chce trpělivost výrazně větší než při šlehání té klasické z kravského mléka. Proto přidejte postupně oba dva sáčky Smetafixu a šlehejte, dokud nebude mít šlehačka požadovanou konzistenci. Poté nanášíme šlehačku (spíše krém) na základní košíčky a nebojíme se trošku aranžovat. Nakonec dáme celé tartaletky chladit do lednice na cca 3 hodiny a při servírování přidáme 2 mražené či horké višně (višeň je výborná volba vzhledem ke své kyselé chuti, tudíž se sladkým zbytkem se skvěle doplňují).




14. května 2016

Z deníku bulimičky: Druhým rokem bez projímadel , úvod

Nebojte, není to z deníku nějaké cizí bulimičky. Je to článek přímo ode mě, takže to budete mít z první ruky. Ačkoliv je pro mě tohle téma takové choulostivé, bude možná v průběhu psaní těžké hledat ta správná slova. Nebude to nic, kde to budu rozdělovat na několik bodů. Prostě budu psát dokud neskončím.
Kdo mě sleduje už pár let, jistě ví, že jsem v průběhu 8 let byla s nadsázkou řečeno na "tour de psychiatrická léčebna". A také ví, že jsem sváděla ještě do poloviny roku 2014 souboj s projímadly, která mě dostala skoro až na smrtelnou postel. Ale to předbíhám.
Možná se ptáte, jak to vlastně začalo. No, bylo to paradoxně na dětské psychiatrii. Tehdy to byla myslím má první nebo snad i druhá hospitalizace tam. Přesně se v tom neorientuju, poněvadž těch hospitalizací za těch osm let bylo víc než 12. Toho času jsem byla hospitalizovaná po pokusu o sebevraždu kvůli své matce a s anorexií.


Když si na to dneska vzpomenu s odstupem času, byl to docela paradox, protože tehdy jsem si vůbec nepřipouštěla, že bych tu anorexii skutečně měla. Nelžu, fakt! Poté, co mi při první návštěvy psychiatrické ambulance doktorka řekla, že trpím anorexií, rozbrečela jsem se jako hromádka neštěstí, jelikož jsem nikdy tuto diagnózu nijak nezkoumala a už vůbec by mě nenapadlo, že bych jí zrovna já mohla někdy trpět. Nejsem ta typická "mentálka", která začala hubnout za pomoci pro-ana blogů a podobných hovadin. U mě to začalo jinak. Byla jsem tehdy v 8. třídě na základce a musela jsem bojovat se šikanou. Svůj stres jsem poté venilovala jídlem, které mě uklidnilo. Jenže poté, co jsem v tom období vlezla na váhu a ta ukazovala stále vyšší číslo, jednoduše jsem si řekla, že od zítřka nejím.
Kdybyste mě znali, věděli byste, že tohle já jsem říkala celý život sama sobě, jenže nikdy mi to nevydrželo déle než pár hodin. Diety jsem držela už od dětství. U nás v rodině to pořád bylo jen o dietách. Zpětně vzato mě to hodně poznamenalo. Bohužel. Jenže tentokrát jsem to opravdu vydržela. Celý den jsem nejedla nic, snad jen jedno rajče a tím se roztočil ten začarovaný kruh.


Když trpíte poruchou příjmu potravy, znáte ten specifický pocit štěstí a úspěchu, když vydržíte nejíst a jako bonus si dáte pěkně do těla cvičením. Je to taková dočasná euforie. Těžko to popsat někomu, kdo to nezažil. Den za dnem plynul a já s váhou klesala níž a níž. Paradox byl ten, že mi to přišlo naprosto normální, co dělám. Neplánovala jsem, že onemocním. Přišlo mi normální jíst hrst cornflakes denně a jako bonus jablko nebo rajče. Ale stalo se, s tím jsem se smířila. Nemůžeme se pořád dokola u všeho ptát, proč to potkalo právě nás a čím jsme si to zasloužili.
No a abych se dostala k tématu, které je teda v titulku..:D
..na psychině můžete mít návštěvy a o víkendech vycházky. Vzhledem k tomu, že jsem byla nezletilá, jako všichni na oddělení, musel si vás přijet vyzvednout někdo z rodiny. Za mnou jezdila občas babička. No, nutno vám ještě říct, že v těchto začátcích jsem byla taková snadno ovlivnitelná. V prvních týdnech to samozřejmě moc dobře nešlo. Psychiatrička mi naordinovala režim jídla 5x denně a já šílela i z toho, že jsem snědla jednu raciolku ke svačině. Je to směšný, že? Když to tak vezmete..nicméně nedalo to zase tak moc úsilí a já jedla takřka skoro normálně. Postupně jsem ztrácela strach z jídla a nějak si tu nemoc nepřipouštěla. O těch vycházkách s babičkou jsem si vždycky v obchoďáku dala muffin a McFlurry z McDonaldu a ještě mi nakoupila plno sladkostí v obchodě a já si to pak tajně brala na pokoj. Běžně se to totiž dělá tak, že člověk při příchodu zpět na oddělení, co je tam s poruchou příjmu potravy, musí  všechno jídlo odevzdat sestrám na kuchyňku. No. Přirozená reakce - tělo to celý rok nedostalo, strádalo a když už jsem snědla jednu čokoládu, nešlo s tím přestat. Je naivní si myslet, že si o to tělo později nezažádá. Já naivní byla a neustále jsem si věřila, že to tělo oklamu a ukočíruju to. Nestalo se. Takhle to chodilo po každé vycházce a později mě napadlo, že to ze sebe zkusím dostat projímadlem. Když měla kamarádka z mého pokoje vycházku, dala jsem jí peníze a poprosila ji, aby mi vzala Gutalax. Směju se, protože tenkrát mi fakt zabíral, jak jsem na to nebyl zvyklá, kdežto teď, byť jsem z projímadel druhým rokem venku, by se mnou ani nehnul. Postupně se z toho stala taková ta řetězová reakce. Napřed stačilo 10 kapek, potom půl lahvičky, potom lahvička a skončila jsem. Pak přišlo období, které si zase tak nepamatuju, jak jsem se k tomu dostala. Ale počkejte, už vím! Jednou jsem byla u své tety na návštěvě a přišla jaksi řeč na to, že sestřenice jednou zkusila čaj ze senny a že to bylo tak brutální, že si myslela, že bude muset na pohotovost. Abyste tomu rozuměli, senna je rostlinné projímadlo. A co myslíte, že se stalo?


Já, rozený experimentátor, jsem to samozřejmě musela zkusit. Nemůžu říct, že bych ty první pocity popsala tak, jako sestřenice, ale co jsem mohla říct s jistotou bylo, že to byla vážně síla. A co víc, byla cenově mnohem dostupnější než chemický Gutalax. Taky to bylo přírodní, bez chemie, ale to je jedno, když to zneužíváte potom dalších 7 let jako drogu. Čas plynul, měsíc za měsícem, rok za rokem a já se dostala i na drastickou dávku 18 sáčků čaje denně. Nechci vám ani vyprávět, jak jsem musela v průběhu hltání toho odporného čaje na ex se zacpaným nosem polykat zvratky, co mi šly do krku. Nejnižší dávka, co mi zabírala, byla 8 sáčků. Jenže při záchvatu přejídání, kdy jsem snědla za den to, co člověk za dva týdny, jsem dávky musela zvyšovat. Mylně jsem si myslela, že to jídlo se nestráví a já nepřiberu. Jenže to je ten bludný kruh projímadel. Oslabují sebekontrolu. Tudíž se logicky méně bojíte se přejíst, když víte, že to z vás vyjde ven. 

...pokračování příště


Recent comments