1. září 2016

Sláva naruby, lidská závist a kauzy internetu

Krásný dobrý večer všem, co jste právě zasedli ke svým laptopům, mobilům a tabletům a čtete tento článek.
Už roky si nedokážu udělat osnovu žádného článku a nepřemýšlím dopředu, jak a co budu psát. Prostě musím spoléhat na to, že to nějak dopadne. Takovej freestyle, však už mě znáte.

No, vzhledem k tomu, že jsem naposledy psala už před několika měsíci, matně se mi vybavuje, co se venku dělo a co ve mně vyvolalo smíšené pocity, které mě donutily k zamyšlení.
Jsem zavřená neustále v bytě a tudíž nemám žádné podněty z vnějšího světa, který jde mimo mě a od jisté doby, kdy se tento návyk stal stereotypem, mi dochází kapacita pro to, co jsem milovala - psaní pro vás.

První si vzpomenu na kauzu Veroniky Kopřivové a jejích "pohoršujících" fotek. Já jsem zaměřena na lidi a hned si promítám, jak se musí cítit dotyčná osoba, když ji odsuzuje půlka národa, která ji v životě nepoznala a absolutně nezná nic z pozadí jejího příběhu. Já ji taky neznám, nezastírám. Ale proto ji taky neodsuzuju. A to mám pro Jardu Jágra slabost, narodil se ve stejný den jako já ( i když o "pár" let dřív) a je to sympaťák :) ..Víte, tohle mě hrozně rozčílilo, sama nevím, jak bych unesla ten nátlak médií a ty pohledy, co na ni vrhají kolemjdoucí.

Veronika Koprivova & Jaromir Jagr:

Dotklo se mě to z jednoho důvodu - je mi to blízké, poněvadž i já se téměř celý život potýkám s tím, že mě někdo posuzuje a v životě nezažil nic podobného co já a nikoho nezajímalo, jaká byla situace a příčina problému. Proč proboha v téhle době plné internetu, zkaženého a úchylného porna, zfetovaných puberťáků, rozmazlených dětí a všeho možného zla, si někdo dovolí odsuzovat holku, která se jen díky tomu, že se objevila po boku našeho hokejového Boha, stala terčem závisti a nenávisti..???! Víte. asi se budu opakovat,, ale tohle je ta typická česká nátura. Lidi jsou natolik nespokojení s vlastním životem, že se uchylují k čiré podlé nenávisti a závisti vůči někomu, kdo je očividně šťastný a "dovolil" si to dát najevo světu. Nikoho nezajímá, že člověk, co dělá v night clubu, to zřídkakdy dělá pro zábavu a proto, že se mu nechce makat za 80/hod. Můžou to být matky, které se ocitly v prekérní situaci a neuživily by své děti, můžou to být holky, které se ocitly apod. Nicméně se mi líbí, jak to tenhle nejoznačovanější pár českého šoubyznysu ustál a jak se Jaromír své přítelkyně hezky zastal ve vtipných videích. Jedna věc mě uklidňuje...i když nejsem spokojená s vlastním životem, nikdy jsem si to nekompenzovala urážením ostatních. Docvaklo mi, že těch několik haterů, kteří mě nesnáší především, když se mi jednou za uherskej rok zadaří, mě nechávají chladnou. Nemůžu říct, že jakéhokoli z nich nenávidím. Jsou mi lhostejní...a díky Bohu za to, že jsem k tomuto dospěla.

When people look at me I feel so insecure. When they look at me I think the give me dirty looks but I might be imagining and I feel like they laugh at me and I don't understand I don't really have many close friends.:

Mám na mušce i mj. Mishovy šílenosti, které mě teda vyvedly z míry a to dost brutálním způsobem. Teď nebudu hejtovat, jen vypíšu své pocity a názor na tuhle vskutku šílenou šílenost. Prostě ten kluk není v pořádku..toho si všimne každý normální člověk (i když slovo normální nemám moc ráda). Já jsem na něj narazila náhodou, když mi známý poslal jedno video s ním, že prý si na tom ulítávají se spolubydlícími. Myslím, že to byl ten pošahanej Minecraft song. O tom, že tomu klukovi je snad 9 nebo dokonce 8 radši nemluvě, ale to, co dělá, naprosto deformuje jeho generaci. Ten kluk nedělá absolutně nic užitečného, pokud tedy nepočítám to, že zabaví na milion dětí u počítače svými podprůměrnými videi. A nedělá nic užitečného hlavně pro sebe. Jako já nevím, co je zač apod., ale na mě tohle působí jako jedna strašná pakárna, u které si každý položí otázku, kam ten svět spěje. Dokonce v jednom rozhovoru řekl, že nějaká učitelka z jeho školy oproti němu nic nedokázala. Chlapče, cos dokázal ty?! Nemluvím o tom, že ten kluk očividně trpí ADHD nebo podobnou psychiatrickou poruchou. S těmito dětmi jsem se při léčeních setkala nesčetněkrát a symptomy jsou téměř totožné. Všichni, celá jeho rodina, mi přijdou slušně řečeno jako pošuci. Ale echt pošuci. Jeho "zpěv" je horší než hvězdná pěchota všech pěveckých soutěží na světě dohromady, intelekt pod bodem mrazu a o jeho budoucnosti raději ani nepřemýšlím, protože to bych asi nikdy nechtěla mít děti. Každej si ujíždíme na nějakých blbinách, na které občas kouknem na internetu, ale při představě, že se na to dívají děti jeho věkové kategorie, se mi ježí chlupy až na zádech. Internet je skvělá věc a může být i dost užitečná, když ji umíme správně využívat k prospěšné věci. Ale horší je, když už nevidíte svět venku, nýbrž ve virtuálním světě. Toho klučiny mi je i líto, vzhledem k tomu, co zpívá, že Minecraft je lepší svět než ten ve kterým žije. A bude tady zas..
..youtubery nijak nesleduju, ale párkrát mě zaujala například Teri Blitzen, Fatty Pillow nebo Carrie Kristen.
A vracíme se zpět k tomu bodu, že úspěch se jednoznačně neodpouští. Kor u nás v Čechách. Teri sice má tématiku videí, kterou vůbec nevyhledávám, ale ta holka mi přijde jako inteligentní slečna, která navíc dobře vypadá a dobře se na ní dívá. Což se o mnoha youtuberkách říct nedá. I Shopaholic Nicol je fajn, i když s témou jejich videí si taky netykám, protože nakupování je ta poslední činnost, kterou bych si mohla dovolit :D..působí na mě jako skromná holka, usměvavá, pozitivní, co se nenechala zkazit slávou a hlavně konečně youtuberka, která se neřadí do kategorie "teens" a má svůj originální přístup. Fatty mě zas hrozně rozesmál svou parodií na haul, kde byl převlečenej v růžovým a po dlouhé době jsem se ze srdce zasmála, protože se mu to fakt povedlo. Navíc tady chci podotknout, že když si párkrát do někoho rýpne, lidi mu okamžitě začnou nadávat a zaškatulkují si ho jako arogantního tlusťocha, kterej je namyšlenej až na půdu. Ale já mám na lidi čich a myslím, že to je hodnej a skromnej kluk, kterej má rád jídlo ( a já taky:)) a ač se to někomu nelíbí, jeho právem je být, jaký chce. A smekám před těmito lidmi, kteří si ze svého nedostatku dokáží udělat přednost a na té potom stavět svůj další progres.


Musela jsem už konečně něco napsat, i když už teď ten článek nesnáším, protože nemá hlavu ani patu. Ale pokud se v tom trošku poznáváte, napište mi svůj názor na výše zmíněné osobnosti. Mějte se famfárově a třeba brzy nashle. :)

19. května 2016

Lahodné tartaletky s kokosovým krémem

Pokud vám dochází inspirace na nějaký netradiční dezert nebo prostě jen máte chuť na sladké, určitě vyzkoušejte. Já se musím přiznat, že tento nápad vznikl naprosto spontánně, když jsem experimentovala s muffiny, ale nedopekly se a přišla mi škoda tolik toho vyhodit. Nicméně abyste nemuseli postupovat jako já (kdo by taky jen tak dobrovolně zkazil muffiny,že?..), mám vyzkoušené těsto podobné a nemusíte ani zapínat troubu.  Vzhledem k tomu, že jsem tento svůj recept úplně prvně vkládala na jiný web s recepty, změnil se mi typ písma, tak to jen pro objasnění :)


POTŘEBUJEME:

  • 1 plechovka kokosové mléko
  • 2 sáčky ztužovač
  • na ozdobu mražené višně
  • cca 200g shortbread sušenky
  •  datlový či jiný přírodní sirup


Do mixéru či kuchyňského robotu vložíme sušenky typu "shortbread" (koupila jsem v Lidlu Favorino vanilkové) a přidáme datlový sirup. Mixujeme, dokud nám nevznikne tvarovatelná lepivá hmota (přidáváme sirup dle konzistence), která nám poslouží jako základ na tyto tartaletky.
Nachystáme si formičky na tartaletky, popř. nějaké tomu podobné a hmotu, kterou jsme vyjmuli z mixéru za pomoci polévkové lžíce tvarujeme tak, abychom měli ve středu mírnou prohlubeň a těsto dosahovalo až k okrajům. 
Poté naplněné formičky vložíme na 2 hodiny do lednice, aby nám hmota ztuhla.
Mezitím si otevřeme plechovku s kokosovým mlékem, která musí být předem vychlazená (kokosové mléko mění svou konzistenci dle teploty, v jaké je skladováno). Vybereme tu nejtužší část z plechovky a přendáme do nádoby, ve které si našleháme lahodnou a hutnou kokosovou šlehačku. Berte na vědomí, že při šlehání kokosové šlehačky to chce trpělivost výrazně větší než při šlehání té klasické z kravského mléka. Proto přidejte postupně oba dva sáčky Smetafixu a šlehejte, dokud nebude mít šlehačka požadovanou konzistenci. Poté nanášíme šlehačku (spíše krém) na základní košíčky a nebojíme se trošku aranžovat. Nakonec dáme celé tartaletky chladit do lednice na cca 3 hodiny a při servírování přidáme 2 mražené či horké višně (višeň je výborná volba vzhledem ke své kyselé chuti, tudíž se sladkým zbytkem se skvěle doplňují).




14. května 2016

Z deníku bulimičky: Druhým rokem bez projímadel , úvod

Nebojte, není to z deníku nějaké cizí bulimičky. Je to článek přímo ode mě, takže to budete mít z první ruky. Ačkoliv je pro mě tohle téma takové choulostivé, bude možná v průběhu psaní těžké hledat ta správná slova. Nebude to nic, kde to budu rozdělovat na několik bodů. Prostě budu psát dokud neskončím.
Kdo mě sleduje už pár let, jistě ví, že jsem v průběhu 8 let byla s nadsázkou řečeno na "tour de psychiatrická léčebna". A také ví, že jsem sváděla ještě do poloviny roku 2014 souboj s projímadly, která mě dostala skoro až na smrtelnou postel. Ale to předbíhám.
Možná se ptáte, jak to vlastně začalo. No, bylo to paradoxně na dětské psychiatrii. Tehdy to byla myslím má první nebo snad i druhá hospitalizace tam. Přesně se v tom neorientuju, poněvadž těch hospitalizací za těch osm let bylo víc než 12. Toho času jsem byla hospitalizovaná po pokusu o sebevraždu kvůli své matce a s anorexií.


Když si na to dneska vzpomenu s odstupem času, byl to docela paradox, protože tehdy jsem si vůbec nepřipouštěla, že bych tu anorexii skutečně měla. Nelžu, fakt! Poté, co mi při první návštěvy psychiatrické ambulance doktorka řekla, že trpím anorexií, rozbrečela jsem se jako hromádka neštěstí, jelikož jsem nikdy tuto diagnózu nijak nezkoumala a už vůbec by mě nenapadlo, že bych jí zrovna já mohla někdy trpět. Nejsem ta typická "mentálka", která začala hubnout za pomoci pro-ana blogů a podobných hovadin. U mě to začalo jinak. Byla jsem tehdy v 8. třídě na základce a musela jsem bojovat se šikanou. Svůj stres jsem poté venilovala jídlem, které mě uklidnilo. Jenže poté, co jsem v tom období vlezla na váhu a ta ukazovala stále vyšší číslo, jednoduše jsem si řekla, že od zítřka nejím.
Kdybyste mě znali, věděli byste, že tohle já jsem říkala celý život sama sobě, jenže nikdy mi to nevydrželo déle než pár hodin. Diety jsem držela už od dětství. U nás v rodině to pořád bylo jen o dietách. Zpětně vzato mě to hodně poznamenalo. Bohužel. Jenže tentokrát jsem to opravdu vydržela. Celý den jsem nejedla nic, snad jen jedno rajče a tím se roztočil ten začarovaný kruh.


Když trpíte poruchou příjmu potravy, znáte ten specifický pocit štěstí a úspěchu, když vydržíte nejíst a jako bonus si dáte pěkně do těla cvičením. Je to taková dočasná euforie. Těžko to popsat někomu, kdo to nezažil. Den za dnem plynul a já s váhou klesala níž a níž. Paradox byl ten, že mi to přišlo naprosto normální, co dělám. Neplánovala jsem, že onemocním. Přišlo mi normální jíst hrst cornflakes denně a jako bonus jablko nebo rajče. Ale stalo se, s tím jsem se smířila. Nemůžeme se pořád dokola u všeho ptát, proč to potkalo právě nás a čím jsme si to zasloužili.
No a abych se dostala k tématu, které je teda v titulku..:D
..na psychině můžete mít návštěvy a o víkendech vycházky. Vzhledem k tomu, že jsem byla nezletilá, jako všichni na oddělení, musel si vás přijet vyzvednout někdo z rodiny. Za mnou jezdila občas babička. No, nutno vám ještě říct, že v těchto začátcích jsem byla taková snadno ovlivnitelná. V prvních týdnech to samozřejmě moc dobře nešlo. Psychiatrička mi naordinovala režim jídla 5x denně a já šílela i z toho, že jsem snědla jednu raciolku ke svačině. Je to směšný, že? Když to tak vezmete..nicméně nedalo to zase tak moc úsilí a já jedla takřka skoro normálně. Postupně jsem ztrácela strach z jídla a nějak si tu nemoc nepřipouštěla. O těch vycházkách s babičkou jsem si vždycky v obchoďáku dala muffin a McFlurry z McDonaldu a ještě mi nakoupila plno sladkostí v obchodě a já si to pak tajně brala na pokoj. Běžně se to totiž dělá tak, že člověk při příchodu zpět na oddělení, co je tam s poruchou příjmu potravy, musí  všechno jídlo odevzdat sestrám na kuchyňku. No. Přirozená reakce - tělo to celý rok nedostalo, strádalo a když už jsem snědla jednu čokoládu, nešlo s tím přestat. Je naivní si myslet, že si o to tělo později nezažádá. Já naivní byla a neustále jsem si věřila, že to tělo oklamu a ukočíruju to. Nestalo se. Takhle to chodilo po každé vycházce a později mě napadlo, že to ze sebe zkusím dostat projímadlem. Když měla kamarádka z mého pokoje vycházku, dala jsem jí peníze a poprosila ji, aby mi vzala Gutalax. Směju se, protože tenkrát mi fakt zabíral, jak jsem na to nebyl zvyklá, kdežto teď, byť jsem z projímadel druhým rokem venku, by se mnou ani nehnul. Postupně se z toho stala taková ta řetězová reakce. Napřed stačilo 10 kapek, potom půl lahvičky, potom lahvička a skončila jsem. Pak přišlo období, které si zase tak nepamatuju, jak jsem se k tomu dostala. Ale počkejte, už vím! Jednou jsem byla u své tety na návštěvě a přišla jaksi řeč na to, že sestřenice jednou zkusila čaj ze senny a že to bylo tak brutální, že si myslela, že bude muset na pohotovost. Abyste tomu rozuměli, senna je rostlinné projímadlo. A co myslíte, že se stalo?


Já, rozený experimentátor, jsem to samozřejmě musela zkusit. Nemůžu říct, že bych ty první pocity popsala tak, jako sestřenice, ale co jsem mohla říct s jistotou bylo, že to byla vážně síla. A co víc, byla cenově mnohem dostupnější než chemický Gutalax. Taky to bylo přírodní, bez chemie, ale to je jedno, když to zneužíváte potom dalších 7 let jako drogu. Čas plynul, měsíc za měsícem, rok za rokem a já se dostala i na drastickou dávku 18 sáčků čaje denně. Nechci vám ani vyprávět, jak jsem musela v průběhu hltání toho odporného čaje na ex se zacpaným nosem polykat zvratky, co mi šly do krku. Nejnižší dávka, co mi zabírala, byla 8 sáčků. Jenže při záchvatu přejídání, kdy jsem snědla za den to, co člověk za dva týdny, jsem dávky musela zvyšovat. Mylně jsem si myslela, že to jídlo se nestráví a já nepřiberu. Jenže to je ten bludný kruh projímadel. Oslabují sebekontrolu. Tudíž se logicky méně bojíte se přejíst, když víte, že to z vás vyjde ven. 

...pokračování příště


Už jste zkoušeli neoprenový pás?

Je tu další recenze. Dneska tu těch článků bude na můj vkus nějak mnoho, haha.
Z nákupní galerie Poštovnézdarma.cz jsem si objednala tento (údajně) zeštíhlující neoprenový pás.
To víte, za svůj život jsem už takových podobných věcí vyzkoušela nespočet. Například vibračního motýlka, který elektricky stimulovat svaly na břiše. Ale to rozhodně nefungovalo. Nicméně, od tohoto produktu jsem nečekala zrovna zázraky. Ale vzhledem k tomu, že často trpím nafouklým břichem, tak jsem si řekla, že když před schůzkou odpotím z břicha trochu vody, ničemu to neuškodí. I teď ho mám na sobě.




Na portálu je možnost objednat různou velikost pásu, ovšem největší možný rozměr k objednání je 90cm v pase. Což je docela minus. Pás je z mírně pružného materiálu černé barvy na vnější straně a zelenožluté na straně vnitřní.
Shledávám na tomto produktu zásadní problém a to je to, že pás si na sebe musíte natáhnout přes nohy a nejde nikde rozepnout. A při tom soukání se do pásu jsem si vzpomněla na Bridget Jonesovou, jak si natahovala obří stahovací bombarďáky, které si oblíbily babičky po celém světě. :D
Má zkušenost s pásem je, že břicho se opravdu více potí, ale ne zas tak moc. Nejideálnější je, když se u toho budete hýbat. Třeba si na sebe pás natáhnout při hodině zumby, spinningu nebo běhu v terénu. Je to jen na vás, jak často jej budete nosit. Nicméně přišel v pořádku bez delších průtahů, zdá se kvalitní, takže za mě taková poloviční spokojenost. Nevěřím na zázraky, takže uvidíme. :)

Malováním proti stresu s Emmou Farrarons

Je to strašnej boom! Ano, řeč je o antistresových omalovánkách. Je to způsobeno tím, že vystresovaní Češi si potřebují v práci odpočinout a ke svým třem pilulkám štěstí si zvolili tento módní produkt?
- Možná.
Na sociálních sítích se píše, že lidé tomuto koníčku naprosto propadli. A já, která nikdy nejdu s davem, jsem jim propadla taky. A jo, oželím ty mozoly na prstech pravé ruky. Je to prostě bombastická věc. Knihu Ještě lepší antistresové omalovánky od Emmy Farrarons jsem dostala nečekaně na Vánoce. Na Štědrý den jsem vymalovala svou první omalovánku. Byla to sova. Napřed jsem z toho byla spíš ještě víc na nervy, protože těch miniaturních tvarů a obrazců, co se v omalovánkách nacházejí v hojném počtu, tam bylo sakra hodně. Nicméně po delším vymalovávání se z toho stala taková moje posedlost. Omalovánky mají zlepšovat koncentraci a zklidnit.
Nejspíš se ptáte, jak se k tomuto účelu dostat, když jsme jako malí vymalovávali ty dětské omalovánky z obyčejného papíru a s předlohou za 7Kč a dospělé tehdy ani nenapadlo, k jakému účelu se v budoucnu z tohoto stane tak výnosný byznys.
Když to shrnu, tak pokud jste perfekcionisti jako já a musíte mít všechno dokonalé nebo to nemít vůbec, pokud máte kvalitní a pestrobarevné pastelky, můžete každý jednotlivý obrázek dovést k dokonalosti a můžete si vymalovávat po svém, protože vzhledem k tomu, že omalovánky probudí vaši skrytou fantazii, se v nich nenacházejí žádné barevné předlohy, které vám mají nastínit, jak má ve finále omalovánka vypadat. Na ukázku jedné z nich vám sem dávám fotku ještě netknuté omalovánky.


Jelikož jsem tuto knihu dostala darem, trvalo mi, než jsem našla knihkupectví, kde si mohu koupit předchozí díl. Nicméně našla jsem ho a v pondělí si jedu pro něj a víte co? Nemůžu se dočkat! Když se mé už vymalované omalovánky jmenují Ještě lepší antistresové omalovánky, logicky jsem si z toho vyvodila, že musí být ještě nějaké Dobré antistresové omalovánky :D.
Víte, v knihkupectvích i v papírnictvích najdete nespočet knih s omalovánkami proti stresu od všemožných autorů. Jenže i přesto, že jsem prolistovala všechny, co byly v nabídce, jsou pro mě tyto omalovánky velmi specifické. Nevím, čím to je, ale prostě miluju originalitu a jistou složitost a tyto omalovánky se liší od těch ostatních tím, že nemají ty typické obrázky, co ty ostatní knížky. Emma Farrarons je francouzská umělkyně, která už prodejem této knihy vydělala tolik peněz po celém světě, že už jí bude stačit po zbytek života si malovat pro zábavu a předat výsledek vydavateli. Tahle autorka prostě ví, jak na to a já smekám klobouk.


Omalovánky seženete za cca 150Kč, což je přijatelná cena vzhledem k tomu, jak je tento produkt populární. Má jednu malou nevýhodu - časem se rozpadne vazba, když budete chtít malovat po celé ploše. Ale v porovnání s klady je to myslím v pohodě. :)
Už jste vyzkoušeli antistresové omalovánky i vy? Napište mi, které a jak se vám líbily.


4. dubna 2016

Za málo peněz hodně parády

Přesně za 115 kaček. No nekup to :)
Samozřejmě těm, co čtou blog pravidelně, nemusím asi zmiňovat, že pro tuto stránku (PoštovnéZdarma.cz) každý měsíc recenzuji nějaký produkt. Tento mě po povedené peněžence s motivem kočičí hlavy a silikonových tkaničkách potěšil úplně nejvíc. A to nejen po estetické stránce, ale i po praktické.
Přiznám se, že tohle jsou moje třetí hodinky za celý život, ovšem legrační na tom je, že pokaždé, když nějaké funkční hodinky mám a potřebuju v jeden moment vědět, kolik je zrovna hodin, ze zvyku se podívám dřív na mobil než na levou ruku, kde hodinky nosím :D.
Než na to zapomenu, tady máte fotku, abyste se mohli podívat.


Na té fotce uprostřed jsem to trochu přehnala s jasem, než jsem to dala do koláže, takže to berte s rezervou.
Hodinky se na stránce pro běžné zájemce prodávají za 115Kč, jak už jsem na začátku řekla. Na výběr je z mnoha barevných variant. Bílá, černá, kávová, červená, bílá a zelená. Já si zvolila bílou, protože bílá je prostě taková dobrá, čistá a hodí se ke všemu. A je to snad první bílá věc, u které si dávám předsevzetí, že ji nezašpiním, jak to mám třeba s botami. Uprostřed si můžete všimnout malého popisku Geneva. Ciferník je skvěle vymyšlený. Dominují mu zlaté detaily, které mají značit čísla, ale přesto se v něm s přehledem vyznáte. Obsahuje taky miniciferníček ve středu spodní strany ciferníku. Řemínek je tvořen dle mého pohledu z imitace kůže, je trochu méně poddajný, ale prý se to časem poddá a bude flexibilnější. Celkem si můžete přizpůsobit velikost na 6 dírek. Mně, jako holce, co má tenčí zápěstí to vyhovuje a mám tam 5 dírek rezervu, ale pro někoho, kdo má silnější zápěstí, jako např. starší dámy, které zároveň i hůře vidí, je rozpětí řemínku bohužel malé (vyzkoušeno na mojí babičce, které se hodinky tak zalíbily, že si je chtěla hned koupit, ale bohužel po vyzkoušení byla zklamaná). Nicméně mám prý v recenzi zmínit, že ciferník je skvělý pro starší dámy se zhoršeným zrakem, aby na to nemusely civět mikroskopem, když potřebují zjistit, jestli přijdou včas k zubaři. :) 
Jelikož k produktům k recenzi nikdy nepřijde žádný příbalový letáček, musela jsem během pěti minut vykoumat, proč se ručičky nepohybují a hodinky jsou zastavené. No, ale protože já jsem holka šikovná, přišla jsem na to, že se musí úplně zamáčknout to kolečko na straně, prostřednictvím kterého se nastavuje čas. Takže zklamání ze mě po pěti minutách opadlo. No, jak už říká titulek, za málo peněz hodně parády. Takže jistě, kdo sháníte hodinky za víc než přijatelnou cenu, tyhle vám mohu doporučit. Dodací lhůta je sice delší, u mě tomu bylo cca měsíc, ale produkt mě nadchnul. Rozhodně více, než minulé silikonové tkaničky pro lenochy. 
Poznámky typu, že je to AliExpress v české verzi, si můžete nechat od cesty. Kdo není idiot, tomu to nejspíš dojde samo. :)

26. března 2016

Food that makes you feel happy - Chia puding


Chia semínka neboli šalvěj hispánská. Poslední dobou o chia semínkách jistě slyšíte ze všech stran nejmíň stokrát. Je toho plný instagram, lifestyle webovky a celý internet. Dokonce i v časopisech jsem si všimla zmínek o chia semínkách. Budu se sice po včerejšku opakovat s tím, že opět publikuju článek, co se týká jídla, ale když jsem si včera udělala na snídani jeden z mých oblíbených chia pudinků, nemohla jsem přece otálet a musím vám o této super surovině napsat.
Možná si řeknete to, co já.."Šalvěj, ty vole, jak to může chutnat..?!"
Budete se divit, ale fakt docela dobře, ovšem abyste si udělali chia puding tak, aby vám skutečně zachutnal hned na první pokus, chce to pár úprav a tipů, jak tohoto efeku docílit.
Mě fascinuje, jak je to rychlé a nenáročné a hlavně to, že k tomu nepotřebuju vůbec sporák, protože chia pudink si vyrobíte zastudena.

JAK DĚLÁM CHIA PUDING JÁ:
  • 1 zralý banán
  • sójové mléko 120ml
  • vanilkový (nikoli vanilinový) cukr
  • skořice
  • čerstvé ovoce
  • sušené brusinky
Banán si rozdělím napůl. 
Jednu půlku rozmačkám, druhou překrojím podélně napůl a poté na kolečka.
Vezmu si (na skleničku na fotce) 1 a 1/2 PL chia semínek a zaliju 100ml sójového mléka.
Zamíchám s mlékem a přidám vanilkový cukr (půl sáčku) a rozmačkanou půlku banánu. 
Opět pořádně promíchám a přidám špetku skořice a brusinky.
Navrch pokrájím čerstvé ovoce a půlku banánu, který jsem si už nakrájela na začátku. Já jsem zvolila kiwi, ale je vážně úplně jedno, jaké ovoce zvolíte, jen jablko se mi k tomu moc nehodí, ale to neznamená, že někomu jinému nemůže. 
Teď důležitý bod: Aby vám vznikla požadovaná pudinková konzistence, dejte hotový pudink do ledničky na cca 1 hodinu nebo pokud si jej chystáte na ráno na snídani, klidně jej tam nechte přes noc. A proč? Chia semínka totiž mají skvělou vlastnost - během chlazení totiž nasáknou až 12ti násobek svého objemu a vytvoří kolem sebe takovou gelovou konzistenci.
Existuje mnoho alternativ, můžete například přidat nasekané oříšky. Výsledek můžete zkouknout na fotce níže. :)

Další možnosti využití chia semínek

Super je, pokud přidáte semínka například do sušenek. Ať už slaných či sladkých.
Do pečiva pro zpestření chuti.
A dalších X variací. :)

Jistě mnozí z vás mají už s chia semínky svou zkušenost. Chutnají vám a na jaký způsob nejvíc? :)



25. března 2016

Čočkové lasagne

Dnes se s vámi podělím o jeden z mých top receptů, který má v domácnosti už celá léta své místo.
A není to ani nijak zvlášt náročné a suroviny seženete v každém obchodě s potravinami. Jde o čočkové lasagne, které neskutečně miluju a jsem si jistá, že  vy je budete milovat stejně jako já.

Čočkové lasagne (vegan, vegetarian)


POTŘEBUJEME:

  • lasagne (těstovinové plátky) 1 balení
  • jeden celý pórek
  • olej
  • cca 400ml rajčatového protlaku
  • přes noc namočenou velkozrnnou čočku
  • tofu
  • petrželka na ozdobení
  • sůl
  • sójovou smetanu, popř. zahuštěné mléko
POSTUP:

Zapékací mísu vymažeme olejem.
Na hluboké pánvi rozehřejeme stolní olej a přidáme nasekaný pórek.
Necháme cca 5min opékat a občas zamícháme.
Na pánev přidáme namočenou a scezenou čočku a vše zalijeme cca 400ml vody.
Pánev přikryjeme pokličkou a necháme dusit, aby nám čočka změkla.
Po nějakých 20 minutách pánev odkryjeme a vložíme rajčatový protlak a osolíme.
Vše zamícháme a necháme ještě necelých 5 minut za stálého míchání ohřívat.
Předehřejeme si troubu na 190 stupňu Celsia (horkovzdušnou na 160 stupňů).
Rozbalíme balíček lasagní.
Do zapékací mísy vložíme první vrstvu směsi z pánve. 
Na ni naklademe lasagne plátky tak, aby nám pokryly celý povrch. Nebojte se případně plátky přelomit.
Naneseme další vrstvu směsi z pánve a pokračujeme jako v předešlém kroku. Záleží na vás, kolikapatrové lasagne si uděláte, ale já doporučuji tak 4 vrstvy. Pozor! Poslední horní vrstva musí být lasagne plátky.
Na horní vrstvu si nahrubo nastrouháme tofu.
Vše zalijeme sójovou smetanou, aby nám těstovinové plátky změkly. 
Mísu vložíme do střední části trouby a pečeme cca 25 minut zakryté. 
Po 20 minutách sundáme poklop a pečeme ještě 5-10min odkryté.
Lasagne vyjmeme z trouby a necháme odpočinout.
Můžeme servírovat s kadeřavou petrželkou na ozdobu.





Recent comments